Děti s mentální retardací jsou oproti dysfatikům opožděné i v jiných oblastech, nejen v řeči. K diagnostice je proto potřeba vyšetření od několika odborníků – klinický logoped, neurolog, psycholog a foniatr.
Mentální postižení (retardace) je vývojová porucha, která postihuje všechny složky osobnosti (tělesnou, duševní a sociální). V různé intenzitě se dále projevuje snížení rozumových schopností. To se odráží na kvalitě vnímání, myšlení, představ, paměti, pozornosti a řečových schopnostech.
Nejedná-li se o kombinované postižení, lehká mentální retardace u dětí často bývá stanovena teprve v předškolním věku nebo po nástupu do školy, kde je vidět, že malý pacient učivo nezvládá jako ostatní. Pokud jde o to, jaké má lehká mentální retardace projevy, situace může vypadat zhruba následovně:
- IQ 50-69
- Do 3 let bývá dítě spíše jen lehce psychomotoricky opožděné.
- Ve věku od 3 do 6 let se typicky začínají objevovat větší potíže a bývá patrný opožděný vývoj řeči v kombinaci s malou slovní zásobou.
- Na rozdíl od svých vrstevníků bývá dítě s lehkou mentální retardací méně zvídavé a vynalézavé.
- Mírná mentální retardace bývá viditelná hlavně při řešení složitějších úkolů a situací.
- Během školní docházky se projevuje omezenost logického, abstraktního i mechanického myšlení, u dětí je možné pozorovat lehce opožděnou jemnou a hrubou motoriku a obvykle mívají také slabší paměť.
- Po emocionální stránce se u jedinců s lehkou mentální retardací projevuje afektivní labilita.
- Jejich myšlení je většinou stereotypní a málo pružné, ale mechanická paměť spolu s vizuálními motorickými dovednostmi mohou být na dobré úrovni.
- K lehké mentální retardaci se v některých případech přidružují také další problémy, jako jsou vývojové poruchy, autismus, tělesná postižení, epilepsie nebo třeba poruchy chování.
- Lidé s LMR dosahují nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě