Bez téhle jedné dovednosti se čtení nerozjede. A skoro nikdo rodičům nespojí, že se dá trénovat roky předtím, než dítě uvidí první písmeno.
Čtení není o poznávání písmen. Je o tom, že dítě chápe, že se slovo skládá z hlásek, které jdou za sebou — a že se z nich dá slovo zase složit. Odborně se tomu říká fonematické uvědomování a je to nejsilnější předpoklad úspěšného čtení, jaký se u předškoláků dá měřit.
U dětí s vývojovou dysfázií bývá právě tohle slabé místo. Proto se často stane, že dítě do první třídy nastoupí s obstojnou řečí a přesto se čtení zadrhne.
Pořadí, ve kterém to jde
- Rozdělit větu na slova. Tleskněte na každé slovo: „Máma – vaří – polévku.“
- Rozdělit slovo na slabiky. Tleskání do jména, do slov u oběda. Tohle jde snadno a děti to baví.
- Poznat první hlásku. „Čím začíná máma?“ Nejdřív samohlásky a dlouze vyslovitelné souhlásky (m, s, l, r), pak ostatní.
- Poznat poslední hlásku. Výrazně těžší, přijde později.
- Složit slovo z hlásek. Vy řeknete p–e–s, dítě řekne pes.
- Rozložit slovo na hlásky. Nejtěžší krok, obvykle až před školou nebo v první třídě.
Hra na roboty
Mluvte jako robot — po hláskách — a dítě hádá slovo. Pak si role vyměňte. Není potřeba nic než cesta autem. Tahle jediná hra pokrývá kroky pět a šest a je to jedna z nejlepších investic do budoucího čtení.
Nedělejte to všechno naráz a nepostupujte dál, dokud předchozí krok není jistý. Slabiky bývají zvládnuté v pěti letech, hlásky se ustalují kolem šesti — a u dítěte s vývojovou dysfázií klidně později, aniž by to znamenalo problém.