Za rok chodíte na kontroly ke čtyřem odborníkům a nikdo z nich neví, co řekli ostatní. Jeden sešit to změní.
Rodiny dětí s vývojovou dysfázií se pohybují mezi klinickým logopedem, pediatrem, foniatrem, psychologem a školským poradenským zařízením. Každý vidí jiný výsek. Propojit si to je práce, kterou nikdo jiný neudělá — a která se po dvou letech ukáže jako nejcennější věc, co doma máte.
Nemusí to být nic složitého. Stačí jeden sešit nebo poznámka v telefonu se čtyřmi rubrikami.
1. Co se právě trénuje
Jedna věta po každé návštěvě: na čem se teď pracuje a jak to má doma vypadat. Za tři měsíce si to nikdo nepamatuje.
2. Co dítě řeklo nového
Datum a slovo nebo věta. Vypadá to jako sentimentální deníček, ale je to nejlepší podklad, jaký odborníkovi můžete přinést — ukazuje tempo posunu, které z jedné návštěvy vidět není. Zároveň vám v horším období připomene, že se něco děje, i když to zrovna necítíte.
3. Otázky, které vás napadly mezi návštěvami
V ordinaci je dvacet minut a půlka z nich padne na dítě. Otázky sepsané předem jsou jediný způsob, jak se na ně dostane.
4. Kopie zpráv na jednom místě
Vyfoťte každou zprávu a mějte je ve složce v telefonu. Až budete žádat o vyšetření ve školském poradenském zařízení, o asistenta pedagoga nebo o odklad školní docházky, budete potřebovat historii — a shánět ji zpětně po ordinacích je několik týdnů práce.
Před první návštěvou u nového odborníka
Napište si na papír tři věty: co vás nejvíc trápí, co už jste zkusili a co od návštěvy čekáte. Zabere to pět minut a zásadně to mění to, co si z konzultace odnesete.