Tři situace, které rodiny odkládají roky. Dají se připravit.
Společné mají to, že se v nich sejde všechno najednou: cizí prostředí, cizí člověk, dotyk, zvuk, nemožnost odejít a nemožnost se domluvit. Pro dítě s vývojovou dysfázií je navíc obtížné pochopit, co bude následovat — a nikdo mu to nevysvětlí způsobem, kterému rozumí.
Univerzální příprava
Ukažte průběh předem, ne slovy. Vyfoťte cestu, dveře, židli, člověka. Projděte si fotky několikrát doma v klidu. Vizuální scénář udělá víc než sebelepší vysvětlení.
Zahrajte si to. Doma si zkuste stříhat plyšáka, prohlédnout zuby medvědovi, dát si na krk ručník. Nacvičený postup se v ostré situaci vybaví sám.
Domluvte se předem s personálem. Krátký e-mail nebo telefonát: co dítě potřebuje, co ho rozhodí, co pomáhá. Většina kadeřnic i zubařů vyjde vstříc, když to vědí dopředu — a nedozvědí se to, když stojíte v čekárně s křičícím dítětem.
Jděte v nejklidnější čas. První ranní termín, obchod v úterý dopoledne. Prázdný prostor je jiná situace než plný.
Mějte plán odchodu. Dítě má vědět, že se dá odejít. Paradoxně díky tomu obvykle vydrží déle.
První návštěva bez zákroku
U zubaře i u kadeřnice se dá domluvit návštěva, při které se jen přijde, sedne si na křeslo a odejde. Zní to jako ztráta času. Ušetří to ale roky bojů, protože dítě se poprvé setká s místem, kde se nic nestalo.