Konkrétní dvojice, na kterých se to láme, a hry, které se dají hrát u večeře.
Některé hlásky znějí podobně a liší se jen drobným rysem. Dítě, které je neslyší odlišně, si je pak plete i v psaní — a učitel to čte jako nepozornost.
Dvojice, které dělají potíže nejčastěji
- Znělé a neznělé: p–b, t–d, k–g, s–z, š–ž, f–v, č–dž
- Sykavky: s–š, z–ž, c–č
- Měkké a tvrdé: t–ť, d–ď, n–ň
- Krátké a dlouhé samohlásky: byt–být, dráha–drahá
Tři hry
Stejné, nebo jiné? Řeknete dvě slova a dítě jen řekne, jestli jsou stejná: „kosa – koza“, „pes – pes“. Nemusí umět, čím se liší. Tohle je nejjednodušší vstup a dá se hrát od čtyř let.
Chyť hlásku. Domluvte se na jedné hlásce a dítě tleskne pokaždé, když ji ve slově uslyší. Vy pak čtete pomalu seznam slov.
Nesmysl. Schválně řeknete slovo špatně — „dej mi tu blenu“ místo „blbenu“ — a dítě vás opravuje. Děti to milují, protože poprvé můžou opravovat dospělého.
Nejdřív vyloučit sluch
Než začnete trénovat rozlišování, mělo by mít dítě vyšetřený sluch na foniatrii. Opakované záněty středouší v raném dětství jsou častou a snadno přehlédnutelnou příčinou — a cvičit rozlišování u dítěte, které tu hlásku fyzicky neslyší, nemá smysl.