Souvislost mezi pohybem a řečí není náhoda. U dětí s vývojovou dysfázií se motorické obtíže objevují mnohem častěji, než se čeká — a skoro nikdo o tom rodičům neřekne.
Přijdete na kontrolu kvůli řeči a odcházíte s poznámkou, že by dítě mělo víc cvičit rovnováhu. Působí to jako odbočka. Není.
Vývojová dysfázie není porucha „jen řeči“. Zasahuje způsob, jakým mozek zpracovává a plánuje posloupnosti — a plánování posloupnosti je stejně tak věta jako skok po jedné noze, zavázání tkaničky nebo přeskočení přes švihadlo. Proto se u dětí s vývojovou dysfázií tak často najdou i potíže s koordinací, rovnováhou a rytmem, aniž by šlo o samostatnou neurologickou diagnózu.
Pro rodiče z toho plyne jedna praktická věc: pohyb není odpočinek od terapie, je její součástí. Cvičení rovnováhy, rytmu a střídání stran není vedlejší doporučení, kterým se dá pohrdnout ve prospěch obrázkových karet.
Na co se dívat
- Skok snožmo, skok po jedné noze, stoj na jedné noze
- Střídání stran — lezení po čtyřech, chůze do schodů střídavě nohama
- Rytmus: tleskání do písničky, bubnování, chůze do rytmu
- Napodobení pohybu, který dítě vidí (postavte se do pozice, ať ji zopakuje)
- Chytání a házení míče
Rytmus je most mezi pohybem a řečí
Tleskání do slabik, chůze do rytmu říkanky, bubnování na hrnec — to všechno trénuje stejnou schopnost členit tok na části, kterou dítě potřebuje pro slabiky a hlásky. Je to jedna z mála aktivit, která pracuje na obojím zároveň a přitom vypadá jako hra.