Rada „vyberte motivující předměty“ nikomu nepomůže. Tady je konkrétní start.
Nejčastější chyba na začátku je udělat sadu příliš velkou a příliš „vzdělávací“. Rodič vytiskne padesát obrázků podle kategorií — zvířata, ovoce, dopravní prostředky — a diví se, že dítě nereaguje. Dítě totiž nemá důvod žádat o žirafu.
První sada musí splnit jedinou podmínku: když dítě kartičku podá, musí se okamžitě stát něco, co dítě chce.
Odkud vybírat
- Dvě až tři jídla nebo pití, po kterých dítě sahá samo — ne ta zdravá, ta oblíbená.
- Dvě až tři hračky nebo činnosti, které dítě vyhledává: bublifuk, houpačka, konkrétní autíčko, tablet.
- Jedna sociální činnost: lechtání, houpání na klíně, „ještě“.
- Jedno „ještě“ a jedno „hotovo“ — dvojice, která dítěti dá kontrolu nad průběhem, ne jen nad výběrem.
Naopak na začátek nepatří: barvy, tvary, čísla, pozdravy, „prosím“ a „děkuji“, emoce. To všechno přijde později. Prvních pár týdnů se dítě učí jedinou věc — že podání obrázku funguje.
Fotky fungují líp než piktogramy
Na úplném začátku bývá pro dítě snazší poznat fotografii svého hrnku než obecný symbol hrnku. Vyfoťte skutečné předměty, které máte doma. K abstraktnějším symbolům se dá přejít později.